CYKASY
Pozorování západoafrického cykasu v Ghaně
John B. Hall a Jan Jeník
Encephalartos barteri (zvaný též Západoafrický cykas) přitahuje pozornost jako jediná rozšířená nahosemenná rostlina v západní Africe (viz článek v Nigerian Field XXI, (i), 36-41 1956). V Ghaně se vyskytuje sporadicky na skalnatých svazích v jižní části guinejské savany. Je obzvláště častý na západních svazích soutěsky řeky Volta, kde roste spolu s trávami Loudetia simplex a Elymandra androphila a se stromem Lophira lanceolata. Tato dříve nedostupná oblast je nyní dobře známa jako místo gigantické přehrady Volta Dam v oblasti Akosombo. Zástupy návštěvníků proto nemohou nespatřit cykasy volně rostoucí na svazích mezi rozptýlenými stromy či přesazené do zahrad hotelů.
Obavy, že stavba přehrady by mohla způsobit vyhlazení cykasů Encephalartos, vedly k nikdy nenaplněnému podnětu, aby co největší množství rostlin bylo zachráněno a znovu zasázeno jinde v Ghaně. I když mnoho tisíc rostlin bylo skutečně zahubeno při hloubení přehrady nebo se utopilo pod stoupajícími vodami jezera, značný počet cykasů nadále roste v travinách ve vyšších výškách na sever od přehrady až k soutoku s řekou Afram.
Západoafrický cykas se zdá být velmi dobře přizpůsoben k životu ve skalnatých, neobdělávaných savanách jak svou stavbou, tak i životním rytmem. Kmen je málokdy více než 30 cm vysoký. Jeho větší část je obvykle skryta pod povrchem půdy, kam je vtažen silně zatahujícími kořeny. Šířka kmene je téměř shodná s délkou, obsahuje však velmi málo dřeva. Ve vnější třetině je jeho tloušťka tvořena ohnivzdorným brněním dužnatých, dobře se překrývajících a neopadavých spodních částí listů, jejichž plstnatý povrch pravděpodobně slouží ke snížení ztráty vody odpařováním a také jako izolace proti požárům. Většinu středu kmene tvoří měkká dřeň, která uchovává vodu a množství škrobu. Není známo, že by Encephalartos barteri byl běžně pojídán, ale kousek dřeně, který jsme měli možnost okusit měl příjemnou oříškovou chuť i za syrova. Jiné druhy cykasů Encephalartos v Jižní Africe jsou jedlé a příbuzný rod Cycas je zdrojem jedlého sága.
Kmen je měkký a šťavnatý podobně jako hlízy jamu (pozn. překl: jako tvrdší brambora), a stejně tak snadno rozříznutelný. Je přizpůsoben častým požárům a suchu savany stejným způsobem jako hlízy mečíků nebo cibule rodu Urginea. Ve skutečnosti jsou tvar a dužnaté spodní části listů silně podobné Urginei, ale u rodu Encephalartos se spodní části listů při suchu nikdy nesvraští.
Rostliny se na první pohled zdají být nevětvené a rostoucí osaměle. Když jsme však vykopali skupinu tří cykasů, které všechny nesly samičí šištice, zjistili jsme, že všechny jsou větvemi z jediného kmene. Čtvrtá, mladší větev právě začínala růst. Je tedy možné, že větvení je časté a důležité pro přirozené šíření těchto rostlin. Mladé semenáčky jsou velmi vzácné.
Při podélném přeříznutí starého kmene jsme byli překvapeni objevem dutiny v dřeni, z jejíhož stropu rostly kořeny zcela izolované od půdy a ovzduší. Dutina vypadala jako miniaturní jeskyně s krápníky. Její dno vzniklo pravděpodobně vyhnitím od starších dutin, které jsme později našli. Adventivní kořeny prorostly rozkládající se tkání a poté do půdy. Zdá se, že vytváření těchto vnitřních kořenů může být charakteristickým rysem Encephalartos barteri. Původ adventivních kořenů z dřeně je velmi neobvyklý, snad jedinečný a zasluhuje si další studie.
Listy vadnou a opadávají během suchého období, často v důsledku požáru. V této době se také začínají vytvářet šištice, rostoucí stranou od osy listů. Je nepravděpodobné, že by rostliny tvořily šištice každým rokem. Nalezli jsme mnohem více samčích než samičích šištic, což naznačuje, že samčí rostliny "kvetou" častěji než samičí.
Nové listy se odvíjejí z vrcholového pupenu téměř najednou a ve velké rychlosti. Roční cyklus smrt starého listí - růst šištice - rašení nových listů je obdobný u mnoha stromů západoafrických savan. Exemplář, který jsme pozorně sledovali v zahradě v Cape Coast, vytvářel jediný vrh listů každý rok a je pravděpodobné, že toto chování je podobné i u volně rostoucích rostlin. Stáří kmene je proto možné odhadnout z celkového počtu jizev po listech vydělením průměrným počtem listů tvořených každý rok. V Akosombo jsme zjistili, že počet listů v jednom vrhu se pohybuje v rozmezí od 10 do 20, s průměrem asi 12 listů. Na kmenu 30 cm vysokém a 25 cm širokém lze nalézt asi 1400 jizev po listech, a proto musí být zhruba sto let starý. Dokonce i při vědomí značné nepřesnosti tohoto odhadu je míra růstu mimořádně pomalá.
Zdlouhavost růstu tohoto cykasu může mít na svědomí jeho omezené rozšíření v Ghaně. Druh je sice velmi úspěšný v místech kde roste, zůstává však velmi pozadu v jakékoliv situaci, kdy je třeba obnovit populaci nebo při migraci druhu na jiné místo. Je známo, že během posledního milionu let bývala období, kdy měla západní Afrika vlhčí podnebí než v současnosti a kdy na místě dnešní savany rostly lesy. Snad Encephalartos barteri přežil v několika místech, kde mělké, skalnaté půdy zabránily růstu hustých lesů, ale již nebyl schopen následně kolonizovat rozsáhlé plochy savany.
překlad Jan Vytopil, www.cykasy.cz
Hall, J. B. and J. Jenik. 1967. Observations on the West African cycad in Ghana. The Nigerian Field 32: 75-81.
Děkujeme panu profesorovi Jeníkovi za laskavé poskytnutí textu a fotografií k publikaci.
Fotografie Jan Jeník, 4. prosince, 1966
kliknutím fotografii zvětšíte
-
1. Encephalartos barteri with straight leaves, Ghana
-
2. The short trunk of a cycad about 100 years old. The age can be estimated by the number of leaf-bases. The botanists destroyed the rare plant only because it grew on the locality to be flooded by the new Volta Dam. Akosombo, Ghana
-
3. Male cone of Encephalartos barteri, grows after the savanna fire. Akosombo, Ghana
-
4. Rotten cavity in cycad trunk with interior roots
-
5. Encephalartos barteri, Akosombo, Ghana
