Cycas revoluta - cykas japonský

Cykas japonský (Cycas revoluta Thunb., 1782, japonsky sotecu そてつ neboli 蘇鉄) je rostlina pocházející z jižního Japonska. Je nejznámějším druhem mezi třemi stovkami známých druhů cykasů. Ty patří k nejstarším rostlinám na světě a na zemi se objevily poprvé v době permu před 250 miliony let. Pro řadu prehistorických prvků bývají označovány jako živoucí fosílie.

Rostliny, pěstované botanickými zahradami a sběrateli, se při dobré péči dožívají značného věku. Cykasy japonské jsou přitom velmi dlouho žijící stromy, přičemž některé propočty ukazují na možnost 2000 let života. Délka života starých cykasů v japonských zahradách se odhaduje na více než 1100 let. Určování věku cykasů je však složité, protože tyto stromy nemají letokruhy. Dvoutisícileté odhady spočívají především na propočtech z počtu jizev po listech a znalostech průměrné rychlosti růstu.

Nejstarší japonský cykas slaví 1100 let. Jedná se o obří trs v klášteře Myokoku-ji, na černobílé fotografii z roku 1903. Tento cykas roste na stejném místě i nyní.

Foto laskavě poskytnuto našemu webu knihovnou japonského parlamentu
© 2008 National Diet Library. Japan.

I když v zahraničí bývá cykas japonský někdy neodborně označován jako ságová palma s palmami nemají cykasy nic společného, snad kromě vzhledu, tvořeného drsným kmenem s korunou lesklých, temně zelených listů. Pravé ságo je přitom škrobovitý prášek, který se vyrábí ze středu kmene palem Metroxylon sagu

Foto: rostlina s nezralou pseudošišticí (hlávkou) v popředí (Autor: 663highland, Wikipedia) je tvořena pevně sevřenými plodolisty

Popis

Kmen dosahuje u největších (staletých) rostlin až 5 m výšky. Tento druh cykasy se tak řadí mezi středně velké cykasy. U mladších rostlin má kmen podobu typické hnědé koule, ze které raší koruna „palmových“ listů, tak tvrdých, že si je nezkušené oko může splést s plastem. Kmen se může u starších rostlin větvit. Kmen však neobsahuje dřevo, nýbrž relativně pevnou strukturu plnou škrobu.

Listy zpeřené, tvrdé, temně zelené a na koncích lehce podvinuté. Podvinuté na příčném řezu jsou i okraje jednotlivých lístků. To je také jeden ze znaků, který jej odlišuje od jiných cykasů.

Samčí šišky dorůstají velikosti 30-60 cm, samičí do 20 cm. Samice nevytvářejí šištice, nýbrž “hlávky” (či pseudošištice), tj. relativně pevný shluk nezelených plodolistů, na jejichž okrajích jsou umístěna vajíčka. Po opylení a oplodnění z vajíček vzniknou dřevitá semena s postupně až oranžovým či červenajícím měkým obalem (při sběru je vhodné si semena nesplést s neplodnými vajíčky). Zrání a zvětšování semen postupně hlávku rozevře. Rozeznat od sebe samce a samici cykasu bez šišek není možné, rostliny se vzhledově neliší.

Plodolisty se semeny na okrajích jsou také velmi primitivní rys vývojově odkazující k vyhynulým kapraďosemenným rostlinám z prvohor.

Rozšíření

Původní areál cykasu japonského je na ostrově Kjúšú (Kyushu) a v oblasti jižnější Okinawy v jižním Japonsku a ostrovech známých jako Jižní japonské souostroví. V poslední době se objevily i zprávy o jeho výskytu na jihovýchodě Číny v provincii Lianjiang.

Cykas japonský roste na svazích s vápencovým podkladem, plně vystaven slunci. Občas se objevuje i v lesích, ale vždy na vápenci.

Převažující subtropické počasí má mírné léto s teplotami ve stínu 26-33°C a chladné zimy od 7-20°C. Podobné teploty jsou tedy doporučeny, pokud chceme, aby rostlina dobře rostla venku.

Tyto rostliny jsou ovšem schopny přežít kratší snížení teploty až na -11 °C (některé zprávy mluví i o nižších teplotách). I proto je například v prodeji v Holandsku můžete najít v zimě vystavené venku. Nižším teplotám odolává především kmen, u listů může dojít k poškození mrazem. I proto v teplejších evropských zemích přežívají běžně zimu a občasný sníh venku. Ještě odolnější je podobný čínský druh cycas panzhihuaensis, který odolává těžkým mrazům a sněhu.

Ochrana

Cykas japonský je zařazen na Červený seznam ohrožených rostlin IUCN, kde mu byla přidělena kategorie NT - téměř ohrožené. Jako vzácná rostlina je chráněn před mezinárodním obchodem zařazením na seznam CITES II.

Foto: Cykas japonský v botanické zahradě Nong Nooch: Art Vogel

Růst

Tyto rostliny rostou velmi pomalu. Nejrychlejším růstem pozorovaným ve vynikajících podmínkách komerčního pěstování v jižním Texasu byl přírustek kmene 3 cm za rok a tři vrhy listů ve stejném období. V domácích podmínkách se občas může dosáhnout dvou vrhů listů za rok a pomalejšího růstu. Zájemcům o větší rostliny je tedy doporučováno přímé zakoupení staršího cykasu. I z tohoto důvodu jsou v Japonsku z cykasů vytvářeny oblíbené bonsaje, sbírány jsou i vzácné odrůdy se zlatými novými listy případně odrůdy s tvarově odlišnými šiškami.

Pěstování

Tento cykas se nejlépe pěstujena přímém slunci (viz foto dole), na které ovšem musí být každoročně navyknutý. Rostlinám dlouhodobě pěstovaným doma přímé slunce obvykle spálí listy. Nové listy vypěstované na slunci se však již přizpůsobi. Další informace v sekci Pěstování.

Zimní chlad pro cykas japonský

Řada autorů zmiňuje vhodnost zimního chladu pro tento druh. Jedním z cílů chladného skladování je neumožnit rostlině aby vyrašila nové listy v době, kdy je nedostatek světla. Přes zimu jsou proto doporučovány teploty při spodní části rozsahu obvyklého v přírodě.

Jako relativně spolehlivé i pro rostliny v květináčích a dokonce rostlině prospěšné se zdá být zimní pokles teploty na minus několik málo stupňů. Experimentovat nedoporučujeme u vysloveně malých rostlin s kulovitým a ne alespoň začínajícím klasickým sloupovitým) kmenem, svou roli má i celkový stav rostliny. Při nízkých teplotách nesmí rostlina navlhnout.

Tento druh cykasu je mrazuodolný, byť ne do extrémů vyskytujících se v ČR. Různé zdroje hovoří o přežití teplot max -11˚C. Při omrznutí listů kmen na jaře či v létě opět obrazí.

V teplejších zemích Evropy tyto cykasy rostou i venku, například v Římě přežívá i občasný sníh a v Belgii jsou květináče s velkými cykasy na balkonech celou zimu poměrně běžným zjevem. Někteří majitelé v ČR již experimentují s ponecháváním těchto rostlin přes zimu venku, při zajištění teplého zakrytí a sucha. V případě extrémního poklesu teplot je nutné přestěhovat cykasu do vhodnější teploty.

Rostlina nesmí v mrazech navlhnout, voda v silném chladu či mrazu znamená rychlou hnilobu a ztrátu rostliny.

Další mrazuodolné cykasy

V případě zájmu o ještě více mrazuodolný cykas je nutno si pořídit větší rostlinu čínského druhu Cycas panzhihuanensis nebo druhu Cycas taitungensis. Lehčím mrazům však odolá i celá řada dalších cykasů kromě některých vysloveně tropických druhů.

Nahoře: mladý cykas japonský jak jej znáte z obchodu

• Pěstování cykasů

• Pěstování cykasů v bytě

Foto: Zralá samčí šištice (Stan Shebs), drobné tečky na šupinách šištice jsou pylové váčky

• Semena cykasů a jejich klíčení

Foto: Samičí hlávka s neopylenými vajíčky (nikoliv semeny!) se postupně rozevírá v Brně. Z těchto vajíček nová rostlina nevyklíčí. Opylená semena dole.

Rostliny cykasu japonského jsou například v Holandsku prodávány jako špalek - bez listů a většiny kořenů, pouze jako odnož. Více o zakořeňování odnoží cykasů najdete zde, viz také foto dole.

Fotografie: prodej odnoží cykasů bez kořenů na trhu v Amsterdamu

• Množení cykasů odnožemi

Fotografie: letněné cykasy mají pěkně tvarované listy: nové listy vyrostly na přímém slunci, nikoliv v bytě.

• Přezimování cykasů venku

• Otužilé cykasy (-17°C) - fotografie

• Semena cykasů a jejich klíčení

Fotografie cykasů pod sněhem - Bohumila Benešová - fotografie pocházející ze severní Itálie je další ukázkou o odolnosti těchto cykasů proti mrazům. Nejedná se však o extrémní mrazy obvyklé v ČR.

• Otrava cykasy