Encephalartos munchii

Tento cykas byl samostatně popsán v roce 1969 jihoafrickými botaniky R. A. Dyerem a I. Verdoon, rozdělením široce definovaného E. manikensis do několika samostatných druhů, zejména na základě odlišnosti šištic (Encephalartos manikensis, E. pterogonus, E. concinnus, E. munchii a E. chimanimaniensis). Od ostatních členů této skupiny se liší zejména modrozelenými listy se silně ozubenými lístky a modrozelenou barvou šištic.

 

Rozšíření

Mosambik, v oblasti Zembe Mountains na hranicích se Zimbabwe.

Popis

Robustní cykas o výšce kmene kolem 1 metru a průměru až 35 cm. Listy jsou 100 až 130 cm dlouhé, tmavě nebo modro zelené, pololesklé, řapík krátký s 1-6 ti trny, límec u báze není přítomen. Lístky jsou 12 až 15 cm dlouhé a 18 -20 mm široké, na horní straně silně ozubené  3 - 6 zuby, spodní strana lehce ozubená 1 až 3 zoubky. Protilehlé lísty vloženy v úhlu 180 stupňů. Šištice jsou modrozelené.

Sbírky v Česku 

V roce 2007 bylo dovezeno větší množství semen (J.Bučko) a tak jsou semenáčky a některé další druhy komplexu (E. concinnus, E. pterogonus, E. manikensis) omezeně zastoupeny v několika soukromých sbírkách a vlastní je i botanická zahrada hl. m. Prahy.

 

Ochrana

Jedná se o rostlinu, zapsanou na Červeném seznamu IUCN . Byla ji přiřazena kategorie CR, kriticky ohrožený. Druh je zapsán na hlavním seznamu CITES I, který kontroluje obchod s ohroženými druhy - jak s rostlinami, tak i jejich semeny. 

Další informace:

1. •Cykasy Afriky - úplný atlas, jediný existující v češtině
   

2. •Rod Encephalartos v historickém článku prof. Dyera
   

3. •Cycas thouarsii - pochází z Madagaskaru a blízkého pobřeží Afriky, jediný z rodu Cycas v Africe
   

4. •Stangeria eriopus - jediný jihoafrický druh z jiného rodu než Encephalartos